jména...

Téměř rok dělám dobrovolníka v nedalekém domově  důchodců. Chodím tam za lidmi, které tam jejich rodina nenavštěvuje a oni si chtějí a potřebují popovídat.. A teď v poslední době  jsem zjistila, že spousta z nich by se taky ráda společně modlila, takže mám několik pokojů, kam se chodím za těmi lidmi pomodlit. Je to strašna zajímavá a pro mě naplňující práce, protože na takovýchto lidech okamžitě poznáte, jak moc jsou vám vděčni za to, co pro ně děláte... :)

Nejčastěji chodím za jedním pánem, kterému už je přes devadesát. Jeho mám v podstatě "na starost".. :) Je bývalým kostelníkem, ale díky jeho věku už mi o této práci moc nevykládá, protože si na ni nevzpomíná. Stejně jako další věci, nepamatoval si při prvních setkáních ani kdo jsem.. Takže jsem se mu vždycky na začátku představovala, ale tak co jsem měla dělat, že jo? Přece ho nenechám v tom, že neví s kým mluví :-D a pak jsem jednou přišla a on na mě hned u dveří volal: "Aničko, konečně jsi přišla!".. Ono tak ani neni podstatny to, že jsem tam předtim 14dni nebyla, takže proto je tam možná to konečně, ale mě zarazilo to, že mě oslovil jménem!!!Mým jménem!!! To bylo naprosto úžasné a já tam tu návštěvu měla chuť i brečet.. :) Ještě od nikoho mě tak nepotěšilo slyšet své jméno..  :)

A tak nějak mě napadlo, že i během života, je strašně krásné, slyšet od ostatních své jméno. Ukazují tím, že ví, kdo jste, že si Vás pamatují, že na Vás nezapomněli a ještě možná daleko víc.. Občas si to ani neuvědomujeme, říkáme si, proč nám rodiče vybrali tak škaredé jméno, ale tak to vůbec není!

I rodiče, kteří čekají  miminko musí dlouho přemýšlet nad jménem, které mu dají, protože při vyslovení jednoho, se jim okamžitě vybaví něčí tvář. Tvář člověka, který se tak taky jmenuje. A hned k tomu jménu přisoudíme i vlastnosti a všechno (zvláště to špatné).

Když se narodíme, začínáme svému jménu jakoby dělat reklamu. Protože ostatní si pak třeba při vyslovení tohoto jména vybaví právě nás. Tak dělejme svému jménu čest! Neztrapňujme ho ;)

Tak si říkám, že tu větu, kterou jsem tehdy zaslechla od p. Maděryče, bych ráda slyšela i v nebi: "Aničko, konečně jsi tady"... kéž by.. ;)

PS: přidávám video, které se myslím dost hodí :)

 Mám stvořitele, který mi stvořil srdce,

dříve, než začal čas,  můj život byl v Jeho rukou.

Zná mé jméno, zná každou mou myšlenku,

vidí každou slzu, která padne,

a slyší mě, když volám.

Mám Otce, který mě sám volá,

nikdy mě neopustí, nezáleží na tom, kam jdu.

Zná mé jméno, zná každou mou myšlenku,

vidí každou slzu, která padne,

a slyší mě, když volám.

Slyší mě, když volám!